Jak vnímáte svoje děti?

Možná si říkáte, co je to za otázku. Jak bych je měl/a vnímat, prostě jsou to moje děti, mám je rád/a.

Jednou z častých rodičovských stížností je, že je děti „neposlouchají“, že je těžké se s nimi dohodnout. Jsem přesvědčená, že se situace může výrazně zlepšit, pokud začneme své děti jinak vnímat.

Zkusme se tedy dneska zaměřit na to, jaký postoj máte ke svým dětem ve své mysli.

Otázky, které si můžete položit

Položte si následující otázky:

Mám potřebu jim ve všem radit? Myslím si, že jsou hloupé, nezkušené? Že potřebují moje vedení? Moje neustálé opravování? Chci je neustále chránit, (protože jim nevěřím)? Považuju za svou povinnost jim řídit většinu činností? Myslím si, že jsou moc malé na to, aby mohly o něčem rozhodovat?

Někdy je užitečné opravdu vědomě pozorovat, kolik nevyžádaných rad, příkazů a zákazů vyslovíme směrem k našim dětem.

Možná to bude znít drsně – ale nechováme se k nim někdy tak trochu jako k „blbečkům“?

Možná vám teď běží hlavou, že je to nesmysl – děti jsou přece malé, nezkušené! Mám za ně zodpovědnost!

Jaký přístup zvolit?

Na chvíli odbočím.

Představte si, že k vám do práce přijde nový, nezkušený kolega. Dejte si chvilku na zamyšlení a v duchu upřímně srovnejte, jaký je rozdíl v chování k němu a v chování k vašim dětem. Bude to stejné? Je to žádoucí? Co váš kolega potřebuje, aby se začal rychle orientovat ve své nové práci? Jaký přístup bude fungovat?

Myslím, že je jasné, kam mířím.

Ano, děti jsou malé a nezkušené. Ale jak získají zkušenosti a stanou se zodpovědnými, když jim budeme dávat najevo, že jim nevěříme, všechno budeme rozhodovat za ně, budeme s nimi mluvit tónem, ze kterého je cítit naše nedůvěra?

A jak ony potom mohou důvěřovat nám?

Důvěřujme dětem

Co konkrétně mám na mysli? Pojďme se podívat na pár příkladů.
Chci vás pozvat k tomu, abyste si u každého příkladu představili, že se stejně někdo chová k vám. Jak se budete cítit?

„Jsi ještě malý, tomu nemůžeš rozumět!“

Pokud je dítě dost zralé na to, aby se zeptalo, je také zralé na pravdivou odpověď.

„Nelez tam, spadneš!“

Je jasné, že se o děti někdy bojíme. Ale co může v našem synovi nebo dceři vyvolat tahle věta? „Táta si myslí, že jsem neschopný/á. Nevěří mi.“ Děti jsou většinou s to posoudit svoje schopnosti. Tím, že tuhle zodpovědnost přebíráme za ně, jim tuto schopnost do budoucna narušujeme. Určitě jsou situace, kdy musíme zakročit. Pokud hrozí akutní nebezpečí, je nezbytná rychlá akce – ale i tu můžeme provést klidně a laskavě, bez ponižování a výčitek. Pokud bezprostřední nebezpečí nehrozí, ale přesto musíme alespoň slovně zasáhnout, lze to udělat úplně jinak. „To musí být zajímavé takhle skákat! Já bych to asi udělal/a takhle. Hmmm, tady bych si dal/a pozor… Kdybys potřeboval/a pomoct, řekni.“
Výkřik „Nelez tam, spadneš!“ povede spíš k tomu, že se dítě lekne – a spadne.

„Vem si bundu, jinak ti bude zima!“

Zajímavé je, že když máme malé miminko, chápeme, že je schopné si pláčem říct, že má hlad nebo že je mu zima. Kde a proč tuhle důvěru ztratíme? Jak to, že si myslíme, že dítě nepozná, jestli je mu zima? A opět: Jak byste se cítili, kdyby někdo rozhodoval za vás, jestli vám je dost teplo?
„Tak já ti bundu vezmu s sebou a kdyby ti byla zima, řekneš mi, ano?“ Tohle řešení je většinou rychlejší a jednodušší, než kdybyste bojovali. 🙂

Je to jen pár příkladů. Důležité je, že pokud se k dětem budeme dlouhodobě chovat s nedůvěrou a s despektem vůči jejich pocitům, nejenom je to může odpojit od jejich vlastního prožívání (a to může vést k tomu, že se stanou závislými na názorech ostatních a postupně ztratí samy sebe a schopnost o sobě rozhodovat, což může být problém třeba v pozdějším partnerství), ale také to povede k frustraci. Tu si pak můžou kompenzovat tím, že s námi budou bojovat a vzpírat se všemu, co řekneme.

Změna postoje zlepší váš vztah

Změnit chování je většinou snadnější než změnit myšlenkový postoj. Pokud se nám ale podaří to druhé, přirozeně to ovlivní i naše chování – a jsme pak uvěřitelnější. A pro naše děti potom bude mnohem příjemnější s námi komunikovat a důvěřovat nám. I naše případné rady budou přijímat ochotněji, pokud je dáme s příjemnou a respektující energií.

Vyzkoušejte to a třeba se už za pár dní atmosféra u vás doma zlepší a uleví se vám i vašim dětem. 🙂

Chcete diskutovat, ptát se, sdílet svůj pohled, podpořit? Přidejte se do FB skupiny.

Jako koučka pomáhám druhým žít spokojenější a radostnější život. Jsem také poradkyní v oblasti partnerství a rodičovství. Miluju svobodu, přírodu a atletiku. Jsem autorkou e-booku S dětmi v pohodě. Moje osobní zkušenost s depresí mi umožňuje opravdu rozumět těm, kteří zažívají psychickou bolest. Můj příběh si můžete přečíst tady >>