Jeden důvod, proč v delším vztahu přestává fungovat milování

Na začátku vztahu bývá milování krásné. Oba si ho užívají. Milují se často a rádi. V mnoha případech to však po několika měsících, případně letech, začne jaksi „uvadat“. Už to prostě není, co bývalo. Vášeň slábne, rozpory narůstají, přichází rezignace nebo dokonce výměna partnera.

Je tento vývoj nutný? Jsem přesvědčená, že není.

Příčin může být mnoho. Nedostatek času, stres, děti, emoční i fyzická zranění ženy při porodu, narůstající neporozumění mezi partnery, malé povědomí o sexuálním prožívání opačného pohlaví…

Dneska se zaměříme na rozdíly mezi mužem a ženou – a hlavně na jeden aspekt. O rozdílnostech každý ví, ale v praxi se ukazuje, že to není tak jednoduché. Tedy ono to jednoduché je, ale… 🙂

Ženské prožívání v počátcích vztahu je více „mužské“

Na začátku je totiž prožívání ženy jaksi více testosteronové. To znamená, že se blíží mužskému pojetí. Zamilovanost, růžové brýle, novost partnera a s tím spojený adrenalin udělají svoje – žena vyhledává blízkost partnera, relativně rychle se vzruší, případně je ochotnější partnerovi vyhovět, když jí samotné se příliš nechce. Neexistují emoční zranění a nevyřešené problémy – ještě nebyl čas na to, aby se postupně nastřádaly. Stejně tak ještě nedošlo k hlubokému poznání partnera – včetně jeho chyb.

Případné sexuální nesrovnalosti a nesoulad žena přechází, protože jsou přebité vzrušením. Nebo vztah ještě není tak otevřený, aby o nich dokázala mluvit. Ač to slovo nemám ráda, žena je prostě v tomhle období více „nadržená“ – a uspokojit takovou ženu vlastně není příliš těžké. Jde totiž hlavně o fyzické uspokojení.

Proč je to problém?

Muž si snadno a rád na takový způsob milování zvykne. Postupem času se ale ženino prožívání dostává více a více do ženské roviny – to znamená, že žena ke svému vzrušení potřebuje čím dál víc cítit od partnera emoční blízkost, porozumění, oporu, respekt.

Častěji se stává, že milování odmítá, nebo při něm není plně uspokojená – a když říkám plně, myslím nejenom fyzicky, ale i emočně. V této fázi dochází k tomu, že ženě nestačí jen prožít orgasmus. Ano, orgasmus je skvělý – ale co si budeme povídat, když není spojený s partnerovým citlivým přístupem (a to nejenom při samotném aktu, ale v celém životě), je vlastně jen poloviční a ne tak naplňující.

To je věc, kterou si muž těžko dokáže představit, protože pro něj je orgasmus cíl milování. Jeho touhou je věci ukončovat – a to platí i v sexu. Pro milujícího muže se stává cílem nejen jeho vlastní, ale i partnerčin orgasmus.

Nechápe, že žena vnímá úplně jinak – chce prožívat, být vzrušovaná, cítit se milovaná a respektovaná, chce se odevzdat muži, který ji plně chápe a přijímá – v sexu i ve vztahu. Potřebuje cítit bezpečí – a to i psychicky.

Pocit bezpečí je jedním z klíčů ženského uvolnění a odevzdání se.

A tady většinou nastává problém.

Když se totiž žena odváží o tom všem mluvit, muž se v podstatě cítí (a částečně právem) skoro podvedený. Na začátku to přece fungovalo jinak! Co si to teď vymýšlí? Už mě nemiluje? Už po mně netouží, nepřitahuju ji?

A proč říkám, že se cítí podvedený (částečně) právem? Za prvé společnost ještě pořád funguje tak, že o skutečném sexu se toho mnoho neučíme – neměl tedy kde se to dozvědět. (Mnohdy jediné, co se tak drží v povědomí, je to, že žena potřebuje delší předehru. Jenže to zdaleka není to hlavní a vystihující a samotné prodloužení předehry často nic neřeší.) A za druhé má pocit: Proč mi to neřekla dřív? To se celou dobu přetvařovala?

K tomu se přidává uražené mužské ego, ješitnost. Milujícího muže mrzí, že žena není plně spokojená, bere to hodně osobně, snadno se ho to dotkne a zatvrdí se. (A jen tak na okraj, v této fázi  někteří muži buď rezignují, nebo si najdou milenku – a protože pro ni je muž nový, opět s ní zažívá více mužský, jeho chápání bližší sex – a má pocit, že našel lepší ženu – do té doby, než…)

Co s tím? Přestože se doporučuje o milování a sexuálních potřebovách komunikovat a mnoho párů to i dělá, praxe ukazuje, že jsou důležité i další věci.

Jaké je řešení?

Nejenom mluvit – ale být ochotný opravdu naslouchat. Nebrat si to příliš osobně. Uznat, že nikdo neví všechno a není to žádná ostuda. Být schopný skutečně vnitřně respektovat, že partnerčiny potřeby se změnily ve srovnání se začátkem vztahu. Zkoušet, ptát se. Neshazovat potřeby ženy, opravdu upřímně se zajímat.

Když se urazíte, zatvrdíte nebo trucujete (a můžete se přitom klidně jakoby naoko, uměle snažit partnerce vyhovět), je to cesta do pekel a způsobí to ještě větší uzavření u ženy. Pokud respekt, zájem a snaha nejsou opravdové a necítíte je skutečně uvnitř, partnerka to vnímá a chtěný účinek se nedostaví.

Na chvíli se tady zastavím a uvedu příklady vět, kterými muž (často neúmyslně!) dává najevo neúctu k ženě:

  • Nebuď malicherná!
  • Nebuď hysterická!
  • Tvoje starosti bych chtěl mít!
  • Uklidni se, rozčiluješ se zbytečně!
  • To je pěkná blbost, jak si to můžeš myslet?
  • A jéje, co ti zas přeletělo přes nos?
  • Tohle ti přece nemůže vadit!

Muži, pokud často používáte tyto a podobné věty, nelze se divit, že žena je stále uzavřenější vůči vašim sexuálním snahám. Ač se vám to může zdát nepochopitelné, je to prostě fakt, se kterým ani vy (ale ani vaše žena!) nic neuděláte.

Poslední věta stojí za vysvětlení. Občas se stává, že pokud je muž ochotný ženské prožívání zkoumat, dojde k závěru, že to funguje takhle: Naštvu ženu, nerespektuju ji, a ona se urazí a rozhodne se, že nechce sex. Tak to ale není!

Je to automatická reakce těla ženy, není to její vědomé rozhodnutí! Tělo ženy se prostě samo „otvírá nebo zavírá“ s ohledem na partnerův přístup. (Existuje jistě vědomé trestání odpíráním sexu, to ale za prvé rozhodně nedoporučuju a za druhé to opravdu není to, o čem píšu v tomto článku.)

Věřte, že většina žen touží po tom, aby se mohly otevřít laskavému, silnému, respektujícímu partnerovi, který bere ohled na pocity a potřeby své partnerky a se kterým se cítí v bezpečí.

 

Respekt, zájem a snaha musí vycházet zevnitř, ze srdce. Musíte je vyzařovat – jen tak to bude fungovat.

 

Kromě toho je nezbytné udržovat „čistou“ atmosféru – řešit problémy, nezametat věci pod koberec, být ženě oporou. Nahromaděné a nevyřešené problémy jsou brzdou ženského uvolnění. Možná by se dalo říct, že muž se uvolní sexem, ale žena se nutně potřebuje uvolnit (a „všechno vyřešit“ 🙂 ) před sexem.

Nahromaděné a nevyřešené problémy + nepřijetí a znevažování pocitů ženy – brzda ženského uvolnění

 

Muži by také měli pamatovat na to, že ženské potřeby jsou jiné nejenom na začátku vztahu, ale mění se s fázemi cyklu, s partnerčinou náladou, s věkem… Na muže to může působit záhadně, ale opět – je to prostě tak. Nakonec v tom lze najít i výhodu – máte vlastně pokaždé jinou ženu. 🙂

A ženy? Zkuste co nejdříve (a citlivě!) mluvit o svých skutečných potřebách. Neobviňujte. Oceňujte partnerovu snahu. Pamatujte, že milující partner vám chce sexem projevit svou lásku.

A pokud cítíte, že tápete, neváhejte využít odbornou pomoc. Možností je dneska spousta. Já vám můžu nabídnout třeba párovou terapii, kde si vyjasníte svoje očekávání a potřeby a zjistíte, jak si vycházet vstříc. Milování je krásná a důležitá část vztahu a rozhodně stojí za to. A milování, které je založené nejenom na fyzické přitažlivosti, ale i na hlubokém poznání, přijetí a respektování vzájemných potřeb, je ještě více naplňující.

Samozřejmě důvodů, proč milování nemusí být uspokojivé, je mnohem víc. Taky se vám možná zdá, že dnes jsme to brali hlavně z ženského hlediska. Máte pravdu. 🙂 Ale do jednoho článku se prostě všechno nevejde. Tak třeba příště. 🙂

Jako koučka pomáhám druhým žít spokojenější a radostnější život. Jsem také poradkyní v oblasti partnerství a rodičovství. Miluju svobodu, přírodu a atletiku. Jsem autorkou e-booku S dětmi v pohodě. Moje osobní zkušenost s depresí mi umožňuje opravdu rozumět těm, kteří zažívají psychickou bolest. Můj příběh si můžete přečíst tady >>